Před lety, to byly naše děti ještě malé, k nám zavítal pojišťovák. Přišel s upozorněním, že bychom měli myslet na to, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. A přinesl s sebou skvělou pojistku, bez které (podle něj) nemůžeme být už ani minutu.
Po takovýchto moudrých slovech se nedalo jinak než souhlasně kývat hlavou. „A kolik do té pojistky můžete měsíčně dávat?“ pokračoval v dobývání hradeb. S manželkou jsme si vyměnili plaché pohledy. „No, asi takových 1 000 korun měsíčně,“ připustili jsme. Pojišťovák nelenil a vypálil další neodolatelnou nabídku: „A když už máte vyhazovat peníze, tak ať z toho taky něco máte…“ Tak nějak se tedy narodilo naše první kapitálové životní pojištění.
Dnes už vím, že vlastními chybami se člověk dobře učí. Jen to školné je někdy hodně vysoké. Vím také, že pojištění není nechtěné dítě. Jak tedy pojištění správně chápat? A na co je vlastně dobré?
Pojištění je jako airbag. Ten si čeká v autě, aby nám ve chvíli nouze nejvyšší zachránil život a zmírnil zdravotní následky. Netoužíme po tom airbag použít (s výjimkou sebevrahů), ale je dobré ho v autě mít. Stejně tak pojištění. Nechceme ho použít, ale je důležité mít jej pro případ, kdy bychom nemohli pracovat a uživit tak sebe a svou rodinu. Nepodceňujme pojištění, je základem kvalitního finančního plánu.
Ale pozor, stejně jako nepotřebujeme mít airbag v dětském autíčku, nemusíme mít nutně všechna nabízená pojištění. Takže které z nich potřebujeme a které je naopak pouhým vyhazováním peněz?
Pomůže vám toto pravidlo:
Potřebu pojištění odvíjejte od finančních následků pojistných událostí. Ne od toho, jak často k pojistné události může dojít.
Nejčastější příklady:
Titulní zdroj fotografie: Canva