Psychologické chyby investorů – 3. část

<< čas čtení: 5 minut >>

Je tu poslední díl našeho seriálu o psychologických chybách investorů. Společně jsme přišli na kloub spoustě chyb. Od přehlížení malých výdajů až po „stádní chování“ investorů. Tečku teď uděláme „přehnanou sebedůvěrou“ a „teorií ukotvení“.

Pokud jste nečetli ty předchozí, určitě nepředbíhejte. První díl najdete zde. Druhý potom tady.

Přehnaná (přílišná) sebedůvěra – chyba, kterou si přiznáváme velmi neradi. Přitom právě u ní bychom měli být zvláště opatrní – může nás stát opravdu zbytečně hodně peněz.

Obecně platí, že v okamžiku, když si máme uvědomit naše schopnosti, máme zřetelný sklon se přeceňovat – ve vztahu k dané činnosti – a nadhodnocovat – ve vztahu k ostatním. Na otázku: „Jaký jste řidič/řidička?“ nebo: „Jaký jste kuchař/kuchařka?“ v prvním případě hlavně pánové odpovídají, že nadprůměrní, a v druhém případě hlavně dámy, že lepší než ostatní. Když takto odpoví většina odpovídajících, je jasné, že to reálně možné není.

U vaření skutečně nejde o život (doufejme), u řízení je už tato odpověď na pováženou zvláště v případě, když na základě tohoto sebeklamu řidič správně neodhadne své schopnosti a zaviní vážnou dopravní nehodu.

V případě investování může jít o vážnou investiční nehodu, ze které může být problém se znovu vzpamatovat. Klasickým příkladem je přesvědčení, že poté, co jsem si nastudoval několik knížek a třeba i zkusil obchodování nanečisto, tak teď už vlastně všemu rozumím (tomu přesně říkáme chyba přesnosti úsudku). Tak to bohužel nefunguje.

Už dávno někdo daleko moudřejší prohlásil, že ví, že nic neví…

Investoři, kteří sami sebe přeceňují, jsou rizikově výrazně méně averzní. To v tomto případě může znamenat, že jsou velmi málo opatrní a někdy se dokonce do rizika bezhlavě ženou. Jsou totiž vnitřně přesvědčeni, že dané riziko určitě zvládnou, když tomu tak dobře rozumějí (tomu se zase říká iluze kontroly). Typické pro tento typ investorů je i četnější obchodování, což ale ne vždy bývá k investorskému prospěchu, protože v tomto případě musíme obvykle platit častěji i poplatky a celková výkonnost může být horší.

Velmi často se jako příklad přeceňování uvádějí výsledky obchodování muži versus ženy. V řadě studií vychází, že i když daleko častěji jsou obchodníky muži, tak z hlediska výsledků vyhrávají ženy. Muži totiž ztrácejí jednak výběrem rizikovějších finančních nástrojů, jednak zbytečným obchodováním. Příčinou tohoto jednání je právě přehnaná sebedůvěra mužů. Naopak ženy se většího rizika obávají a jsou celkově rozvážnější (podobně způsobují ženy nehody spíše při parkování a ne při rychlé jízdě).

Obdobně přílišnou sebedůvěrou mohou trpět i finanční experti a analytikové. Rozhodně není jejich dobrou vizitkou např. akciová bublina na finančních trzích v roce 2000 (řada z nich akcie později propadlých firem dlouho doporučovala) nebo hypoteční krize na konci roku 2007 (tady včas nevarovali před možným zneužitím hypoték).

Hodnoťme sami sebe hodně přísně a doporučení jiných pečlivě zvažujme.

Další chybou je tzv. Teorie ukotvení. Tato teorie vysvětluje zrádnost našeho přesvědčení o určité situaci nebo určitém jevu. Kotvou mohou být čísla nebo určité charakteristiky, o nichž jsme přesvědčeni, že jsou správné. Zásadním problémem je tedy naše „vlastní kotva“ kterou jsme si buď v minulosti vytvořili, nebo od které se odrazíme při našem hodnocení konkrétní situace.

Při odpovědi na otázku: „Kolik stojí litr mléka – je to více, nebo méně než 30 korun?“ – ti z nás, kteří nechodí nakupovat, to vědět nebudou, většinou ale podle kotvy 30 Kč zkusí cenu odhadnout…bohužel v blízkosti právě těch 30 Kč (aktuálně je cena mléka v hypermarketech pod 15 korunami).

Kotvou je náš názor na cenu nemovitosti – pokud jsme si našli jako první informaci, že dvoupokojový byt v dané lokalitě stojí 1 milion korun, tak nám byt nad tento milion bude připadat drahý a pod tento milion jako výhodná koupě. Kotvou je tady právě ten 1 milion. Obdobně kotvou může být např. indikátor P/E (podíl kurzu a čistého zisku na akcii), kdy jsme si přečetli v novinách, že průměrná hodnota tohoto indikátoru v roce 2015 byla 18 = naše posuzování výhodnosti investice začne touto kotvou.

Příkladem dávno minulé kotvy je přesvědčení řady „investorů“, že je vhodné mít peníze uloženy v bance na běžném účtu nebo dokonce vkladní knížce, protože tam „solidně vydělávají“. Tito lidé zamrzli se svou kotvou v roce 1997, kdy úročení těchto produktů bylo opravdu jinde (v roce 1997 to bylo kolem 7 %, v dubnu 2016 to bylo 0,08 %:-().

Naše osobní kotvy si vytváříme i podle kotev veřejných. Těmi můžou být informace v již zmíněných novinách nebo na internetu, ale třeba i názor našich sousedů na určitou událost nebo investici. Pokud náš soused prodělal hodně peněz při investování do akcií, je jeho kotvou přesvědčení, že akcie jsou velice rizikové, a toto svoje přesvědčení bude měnit velice těžko. Je proto důležité, abychom se cizími špatnými kotvami nedali ovlivňovat a abychom si svoje kotvy pokusili uvědomit.

Vyvarujme se špatných investičních rozhodnutí na základě špatných kotev.

Zdroj titulní fotografie: Canva