Psychologické chyby investorů – 2. část

<< čas čtení: 5 minut >>

V minulém článku jsme si ukázali chyby, které často při investování děláme na základě našich emocí. Zdaleka jsme si však neprošli všechny! Tady je tedy slíbené pokračování. Přejeme příjemné čtení a především případné poučení.

Celý článek minule odstartoval tzv. přehlížením malého, pokračovali jsme pravidelným utrácením malých částek a tečku za prvním dílem udělaly malé výdaje skryté za velké.

Další velice častou chybou jsou tzv. „duševní účty“ (v angličtině je to mental accounting a do češtiny nespisovně, ale možná přesněji přeložené, by to bylo škatulkování peněz). Jde o náš vztah k penězům na základě našich emocí, které jsou s těmito penězi spojeny.

Podle toho, co k penězům cítíme, tak se k nim také tak chováme.

Například emočně rozlišujeme, jakým způsobem jsme tyto peníze získali – k penězům, které jsme si vydělali, se budeme chovat jinak než k penězům, které jsme zdědili – tj. i když půjde o stejnou částku peněz, tak zděděné peníze pravděpodobně utratíme rychleji a s daleko lehčím srdcem, než peníze, na které jsme museli těžce pracovat. Ještě rychleji a bez výčitek utratíme peníze, které jsme vyhráli např. v loterii nebo jsme k nim přišli podobně zadarmo.

Přísloví „Lehce nabyl, lehce pozbyl“ je bohužel hluboce pravdivé a pojednává přesně o těchto případech.

Proto bychom měli mít nachystaný plán pro případ, že se dostaneme k penězům, které jsme dopředu nečekali, i kdyby to měly být „jenom“ nečekaně vysoké prémie nebo odměna v práci. Dopředu musíme být vnitřně přesvědčeni, že takové peníze zkusíme neutratit úplně všechny. Bohužel velice často to funguje opačně – a to tak, že tušíme, že bude odměna, a už dopředu ji utratíme….zase emoce.

Podobně si škatulkujeme peníze při placení kartou nebo hotovostí. Většina z nás při placení kartou utratí podstatně více peněz než při nutnosti vytahování peněz z vlastní peněženky. Placení kartou totiž bolí daleko méně a na limit narazíme daleko později. Hůře si totiž uvědomujeme, jak velkou částku takto utrácíme. Obdobně rychleji utratíme drobné peníze než dvoutisícikorunovou bankovku – když ji ale rozměníme, tak jde utrácení daleko rychleji…

Zkusme se duševním účtům bránit a hlídejme si lépe naše utrácení.

Další psychologická chyba vysvětluje, že člověk (tzn. i investor) velice nerad dělá cokoliv proti přesile. V okamžiku, kdy máme jít proti většinovému názoru, začínáme váhat a děláme to jenom hodně neradi – pokud to vůbec uděláme. Pokud většina vašich přátel bude přesvědčena, že např. není vhodné na večírku nepít alkohol, tak to jako abstinenti budete mít opravdu těžké.

Obdobně je to i u investování – pokud bude převládat většinový názor, že akcie jsou velice rizikové, je velice těžké přesvědčit sám sebe nebo dokonce někoho dalšího, že to úplně neplatí a že někdy je naopak rizikovější akcie v portfoliu nemít.

Titulní zdroj fotografie: Canva